Věra 68

30. prosince 2012 v 10:10 | M. |  viděla jsem
Včera dávali v televizi (na ČT2) dokument Olgy Sommerové Věra 68. Byla jsem zvědavá, protože
a) mám ráda práci paní Sommerové
b) líbí se mi gymnastika
c) paní Čáslavskou mám za jednu z našich nejstatečnějších žen
d) čekala jsem na záběry, které ještě nebyly k vidění

Výsledek mě mile překvapil. Olga Sommerová se opět dokázala nenápadně "vetřít" do rodiny, aby mohla přinést autentické pocity, záběry a momentky ze života Věry Čáslavské.

Nevěděla jsem, že se paní Čáslavská vdávala v Mexiku. O to víc jsem byla překvapená, jak MOC ji měli všichni rádi, jak obrovský aplaus měl její příchod do katedrály a obřad samotný. Netušila jsem ani, jak moc si jí váží Japonci - a to i dnes. Věděla jsem, že byla v Japonsku úspěšná, ale silné záběry současné tiskovky a předávání řádu Vycházejícího slunce mě dostaly.

Ve filmu se objeví i Václav Havel nebo John Bok. Jsou zde vidět i záběry z devětaosmdesátého roku - a mnohem víc...

Nevím, jestli jste měli možnost tenhle dokument vidět - jestli ne, určitě se podívejte příští neděli (6. ledna) ráno na ČT2, opakují ho.

Podívejte se na trailer:


A tady jsou odkazy na další články o filmu:
Věra 68 na stránkách České televize: http://vera68.ceskatelevize.cz/
 

5D kino

25. prosince 2012 v 21:12 | M. |  tohle nechápu...
Když jsem byla malá (a to už je hodně dávno), chodila jsem na Matějskou. Tenkrát to ještě nebylo Výstaviště, ale Fučíkárna. A ve Fučíkárně bylo kino, do kterého si stoupli lidi a dívali se na krátký film. Vtip byl v tom, že kino bylo kruhové a film se promítal na obrovském prostoru. Kamery byly nastavené tak, že člověk si připadal uprostřed dění.

Nevím už, kolik to stálo peněz - ale asi moc ne, protože s kamarádkou jsme šly i na tři čtyři krátké filmy za sebou. Pamatuju si jízdu francouzským městem, let nad kaňonem, strach nad tím, že přejedeme paní s kočárkem a zastavení těsně před ní, byla tam i horská dráha a jánevímcoještě.

Taky si pamatuju, že jsme ty filmy znali zpaměti a čas od času se dívali na lidi, kteří stáli vedle nás. Všichni se nakláněli stejným směrem, všichni se lekali a smáli. A endorfinů na konci spousta.

Když jsem byla dospělá, občas jsem v cizině vídala podobné atrakce v zábavních parcích. Ale už jsem tam nešla.

No a dneska brousím po Slevomatu (četla jsem článek, že slevové servery měly před Vánocemi miliardový obrat, fíha!), abych se podívala, co se prodává - a narazila jsem na 5D kino! Přečetla jsem si, o čem to je - a zjistila, že to je vylepšená verze těch filmů z Fučíkárny. 5 minut za 90 Kč - http://www.slevomat.cz/sleva/64891-listky-do-uchvatneho-5d-kina-v-nc-eden?_pos=3&_src=catalog

Jen mě překvapilo, že 5D kino je v rubrice Kultura. Kulturu si představuju trochu jinak...

A ještě drobná poznámka k ceně: Na Slevomatu se dá lístek koupit za 90 Kč (původně PRÝ 180 Kč), na webu kina - tedy nákup BEZ Slevomatu - za 90 Kč. Když si přímo v kině koupíte dva lístky, jeden stojí 85 Kč. V tomhle případě říkám Slevomatu: FAKT VÝHODNÁ NABÍDKA!


Ježíšek a knížky

25. prosince 2012 v 20:07 | M. |  ze života
Letos to byly první Vánoce, kdy jsem nedostala od Ježíška ANI JEDNU jedinou knížku. Ne že bych věřila na Ježíška. A ne že bych si o knížku napsala, ale nějak jsem to brala jako automatické, že si vždycky něco na čtení koupím.

Měla jsem to i letos v úmyslu a políčila jsem si na Sněhuláka. Koneckonců recenze Kláry Kubíčkové na iDnesu mě utvrdila v tom, že to bude bomba (jestli se teda nezblázním strachy).

No jo. Jenže jsem v šetřícím módu a potřebuju boty. A tak jsem místo do knihkupectví vlezla do sportovního obchodu a koupila si pohory. Takový ty teplý zavazovací boty, se kterejma můžete vlézt do louže i do sněhu a ke kterejm si musíte vzít bágl, protože kabelka se fakt nehodí :) A já právě tyhle boty nemám - a docela se mi hodí. A v tom obchodě měli slevy. A koupit si edvenčrový boty za tisícovku jsem považovala za terno. A Sněhuláka za třetinovou cenu jsem odpískala.

Jsem fakt praktická žena, chválila jsem se, když jsem s obří krabicí opouštěla obchod. Ani mi nevadilo, že jsem boty schovávala tři hodiny v kině, protože jsem zrovna šla na Hobita. To dám, říkala jsem si :)

No a tak jsem včera pod stromkem rozbalovala dárky, který jsem si sama zabalila, a dopředu jsem věděla, že tam žádná knížka nebude. Asi poprvé v životě. Je to divný - asi si toho Sněhuláka přece jen dodatečně koupím...
 


Nepraktický

25. prosince 2012 v 19:36 | M. |  ze života
Nejsem praktická. Neumím vyměnit kolo u auta, neumím si ušít záclony, v životě jsem nic neupletla a neumím upéct třípatrový dort. Ale nevadí mi to.

Co umím? Těžko říct.
Ale baví mě psát a kreslit, mám ráda děti a hraju na piáno. Taky na flétnu. Domluvím se a ráda cestuju. Taky čtu, surfuju na internetu, ráda řídím auto a snažím se sama řídit i svůj život. To mi moc nejde, ale dělám, co můžu :)

Tenhle blog bude stejný jako já - nepraktický. Ale třeba bude pro někoho aspoň trochu zajímavý, pohodový a uklidňující. Jste tu všichni vítáni, ráda vás poznám!

Kam dál